O knize: rok / Jsou vysvětleny rozdíly mezi elementárními a systematickými přístupy ke studiu objektů. Dialektika utváření pojmů o předmětu zkoumání, dialektika vědění a porozumění, praxe jako kritérium teorie a další axiomy marxistické teorie vědění jsou však zvažovány na otázku: „Máme nyní a věda, která by se nazývala „dialektická metoda“, obsahující vše potřebné k tomu, aby z ní každý badatel mohl čerpat odpovědi na všechny otázky, které ho zajímají, jak provádět dialektický výzkum v praxi? - autor odpovídá: - "Takovou vědu dovedenou k praktickému vedení ještě nemáme." Autor formuluje vlastní algoritmus pro praktikujícího badatele, který chce ve své práci společně uplatňovat dialektické a systematické metody , dochází autor k tezi o nedostatečném rozvoji vědy. Tři velké objevy 19. století - (1) zákon zachování a přeměny energie; (2) dělení a rozmnožování organické buňky; (3) Darwinova teorie - ve 20. století se dotýkaly pouze vnější stránky problému rozvoje. Musí se prohlubovat a rozšiřovat, aby postupem času plně vysvětlily procesy v přírodě, které se nazývají jedním slovem – seberozvoj. Ale nebyly prohloubeny a nebyly rozšířeny. Teorie vývoje musí být ještě vytvořena. Je to možné pouze cestou naznačenou marxistickou, materialistickou dialektikou Jako příklad slepé uličky moderní buržoazní vědy, která slepě používá formální teoretizování, autor analyzuje „revoluci ve fyzice“ počátku 20. století a Einsteinovu. teorie, vysoce oceňující osobní kvality tohoto výzkumníka.